Budoucnost fotografie je ve fotografiích vytvořených nefotografickým procesem.

Fotografování je způsob prožívání okamžiku.

Všechny dobré fotografie už byly vyfotografované, všechny špatné musíme ještě vyfotit.

Fotografie má svět obohacovat a ne zmnožovat.

Z fotografování se může stát jen honba za zlomky vteřin.

Ani přesný a objektivní fotografický záznam nezabrání subjektivní interpretaci.

Z fotografování se stal rituál důležitý sám o sobě.

Existuje speciální druh fotografií, které nelze vytvořit vědomě, protože vznikají způsobem, který nelze mít pod kontrolou.

Dávat přednost černobílé fotografii před barevnou je stejně zpátečnické jako dávat přednost analogové fotografii před digitální.

Cizí fotografie můžeme obdivovat, vlastním jen věřit nebo nevěřit.

Fotografie je pořád mladým médiem, avšak toto mládí stále častěji postrádá svou přirozenost, která mizí pod vrstvami zkrášlujících úprav.

Analogová fotografie je vhodná pro toho, kdo je bohatý, trpělivý a má čas.

Prohlížet si vlastní fotografie, zkoumat je, uvažovat nad nimi, je stejné jako se živit vlastním masem.

Není důležité dělat nejlepší fotografie,  ale ukazovat fotografiemi, že existuje něco důležitého.

Fotografie je prostá, stačí jen světlo a kompozice. To opravdu složité je fotograf.

Fotograf nefotografuje skutečný svět, jen ho používá k vyjádření toho, co jinak není vidět.

Fotografie neukazuje cíl ale směr.

Správná expozice nezávisí na přesném změření ale na vkusu.

Existují dva druhy fotografů. Jedni věří ve fotografii a druzí v postprodukci.

Fotografování vyžaduje dělit, půlit i čtvrtit.

Fotografie nemá být krásná ale magická.

Tak jako má malba konkurenci ve fotografii, tak fotografie má konkurenci v krátkých videích.

Optika fotoaparátu v jednom okamžiku buď vidí nebo nevidí, oko fotografa v jednom okamžiku může vidět i nevidět.

Dobrá fotografie naznačuje, dobrý divák rozvíjí a pokračuje.

Vrcholem fotografie je taková fotografie, která neslouží nikomu, ani sobě.

Silné fotografie jsou dokonalé, dokonalé fotografie nejsou silné.

Fotografie duši nekrade, ale zviditelňuje.

Co doporučit začínajícím fotografům? Aby malovali. A co doporučit těm, co už malují? Aby nezačínali fotografovat, protože fotografů je už dost.

Fotografie je představa a všechno ostatní jen materialismus.

Prohlížení velkého množství fotografií se neobejde bez povrchnosti.

Je-li možná báseň bez rýmu a slovo bez významu, pak každým stisknutím spouště fotoaparátu lze vytvořit výstavní fotografii.

Vyjadřovací možnosti fotografie leží daleko za hranicemi obvyklých požadavků na technické parametry fotografie.

Ve fotografii neexistuje náhoda, jen překvapení.

Jedna fotografie vydá za tisíc slov i za celou fotografickou sérii.

Nejcennější jsou takové fotografie, které souzní s vnitřním uspořádáním fotografa.

Fotoaparát se nachází v jiném světě než fotograf.

Je snadné něco uvidět, ale mnohem těžší je určit, kde to má na fotografii začínat a kde končit.

Skutečný fotograf fotografuje všude, nejen na fotograficky vděčných místech.

Dobrá fotografie nepotřebuje postprodukci, protože dobrý divák jí vždy porozumí.

Něco lze poznat až vyfotografováním.

Každá fotografie je kompromis.

Dobrá fotografie má takovou vnitřní sílu, že vydrží jakoukoliv nedokonalost.

Existuje-li hudebník s jediným hitem za kariéru, pak musí existovat i takový fotograf.

Cokoliv vyfotografované dvakrát, přestává být banální.

Dokonalé fotografie jsou zbytečné, protože skutečný svět není dokonalý.

Fotografie je pravdivá iluze.

Fotografie nemá paměť.

Fotografování je neustálý boj s milimetry.

Fotografie je vedlejší produkt pozorování.

Fotografovat znamená zaujmout určitý postoj a vidět v určitém úhlu.

Fotografie je past na oči.

Fotografický blesk znásilňuje skutečnost.

Fotografie nereplikuje, ale komentuje.

Fotograf nepozorovaně hýbe světem.

Každá fotografie je selfie.

Cokoliv neostrého se ve fotografii stává duchem.

Fotograf konstruuje prostor.

Fotografický výřez vytváří nový řád.

Černobílá fotografie je invalidní.

Fotografie nevznikají mačkáním spouště, stejně jako knihy nevznikají ťukáním do klávesnice.

Kde končí fotografie, začíná skutečný svět.

Fotograf nefotografuje, co chce, ale co mu umožňují okolnosti.

Fotograf musí hodně přemýšlet a ještě víc mazat.

Fotografie mění svět v symboly.

Je nutné vlastní fotografii zapomenout a pak ji znovu objevit jako cizí.

Fotografický výřez zostřuje vidění.

Fotografický blesk vytváří z fotografie exkluzivní zboží.

Fotografii stále hrozí, že se stane nástrojem  pouhého mechanického katalogizování světa.

Fotografie zobrazuje neexistující svět.

Fotografie nedokáže zobrazit víc, než si dokážeme představit.

Fotografie založená na exkluzivitě oslňuje a oslepuje.

Fotograf by neměl věřit na zoom ani na detail.

Fotografie stárne nelineárně.

Fotografická technika definuje způsob vnímání světa.

Fotografie osvobozuje od “předtím” a “potom”.