Mít svůj strom, svůj kmen, své místo, které nikomu nepatří. Být stínem stínu, být trávou, kamenem, keřem, listem. Hodiny vyprávět u jednoho piva, když z ruky do ruky koluje láhev kořalky. Zkřížené nohy, ruce opřené o kmen. Každý slunečný den být na svém vyšlapaném plácku mezi svými a pozorovat chodce procházející auty v opilecké slepotě oken.