Prázdné plátěné přeludy se vznáší nad dlažbou na neviditelných kovových konstrukcích. Jejich vláčně uvolněné tvary kontrastují s přísnou geometrií oken, říms a střech. Staré město zakryté plátnem ztrácí svoji obvyklou srozumitelnost, když mizí a znovu se objevuje v nezvyklých mezerách a nečekaných průhledech. Plátěné město imituje známé situace a vytváří nové ulice, nároží a náměstí. Toto bílé, abstraktní, snové město má svá vlastní pravidla, která vyplývají z účelu jeho existence. Ještě chvíli bude stát a vlnit se ve větru, než navždy zmizí jako přízrak okamžiku.