Jaký je váš proces tvorby fotografií? Jakým způsobem získáváte inspiraci a jak ji přetavujete do konkrétních fotografií?

Často fotografuji, když jdu městem, jedu autobusem nebo jsem někde v přírodě. Svůj fotoaparát mám často při sobě a tak se jen dívám okolo, pozoruji, hledám situace a zaznamenávám kompozice a vztahy, ve kterých cítím přítomnost mně blízkého řádu věcí.

Jaké jsou vaše oblíbené techniky a postupy pro vytváření fotografií?

Fotografuji digitální zrcadlovkou a mám jeden objektiv s univerzálním rozsahem zoomu. Dává mi to dostatečnou volnost při komponování mých fotografií. Fotografuji z ruky a většinou neořezávám, takže se snažím o správný výřez už v hledáčku fotoaparátu. Výřez je pro mě důležitý kvůli kompozici a zdůraznění obsahu fotografie. Kompozici obrazu považuji za důležitou pro sdělení vizuálního a významového řádu ve fotografii.
V poslední době jsem experimentoval s rozmazanými fotografiemi. Neostrost zbavuje doslovné popisnosti, vytváří pocit neurčitosti, dává prostor fantazii a různým interpretacím a přesně to mě láká.

Jaká jsou vaše oblíbená téma či náměty pro vaše fotografování?

Moje témata často vychází z prostředí, ve kterém žiji a to mi umožňuje se k nim vracet, přemýšlet o nich a doplňovat je o další varianty. Mým oblíbeným tématem je například město, protože jsem v něm denně a převážně pěšky, takže mám čas dívat se a uvažovat. Dalším oblíbeným tématem jsou nalezená zátiší ať už ve veřejném prostoru nebo v soukromí.

Jakým způsobem využíváte světlo a stíny?

Dávám přednost přirozenému osvětlení před umělým. Digitální fotoaparáty dnes mají dostatečnou citlivost a nízký šum a proto rád fotografuji za autentických světelných podmínek, protože přirozené světlo je pro mě pravdivé a zajímavé. Umělé světlo (blesk, kapesní svítilny, světlo lampy) používám jen ve výjimečných případech pro dosažení nějakého speciálního efektu.
Stíny ve fotografii jsou důležitý obrazotvorný prvek, protože výrazným způsobem proměňují scénu. Baví mě vracet se na známá místa a hledat nové obrazy vytvořené světlem a stínem.

Jaký máte vztah k divákům a co byste jim chtěl sdělit prostřednictvím vašich fotografií?

Při fotografování nemyslím na diváka, fotografie pořizuji pro sebe a vlastní potěšení. Samozřejmě, že znám současný vkus, ale tím se nenechávat omezovat. Naopak často se mi stává, že jdu ve svých fotografiích právě proti tomuto vkusu ať už vědomě či nevědomě.

Jak se vyrovnáváte s kritikou vaší práce a jak ji využíváte pro svůj další rozvoj?

Fotografie zveřejňuji pouze na svých internetových stránkách, protože digitální prostředí považuji za nejpřirozenější prostor pro prezentaci digitálních fotografií. Na internetu jsou fotografie okamžitě a kdekoliv dostupné. Navíc mohu dodatečně zasahovat do jejich výběru. V neposlední řadě se mi líbí určitá míra neurčitosti, protože fotografie vypadají odlišně na různých zobrazovacích zařízeních.
Význam tištěných fotografických knih se přeceňuje a já bych se bez nich obešel, pokud by fotografie byly přístupné online. Knihy slouží pouze jako artefakt, který má dokazovat, že autorova práce je natolik hodnotná, že si zaslouží vytisknout.
Reakce na své fotografie mám jen od několika přátel a známých. Kritiku obecně považuji za podnětnou, protože mi může ukázat nečekaně odlišný úhel pohledu případně potvrdit správnost mého přístupu.

Jaký máte přístup k postprodukci vašich fotografií? Jaké nástroje a techniky používáte a proč?

Jsem zastáncem co nejmenších zásahů do fotografie. V ideálním případě by měla být fotografie vytvořená pouze fotoaparátem. Jakékoliv dodatečné zásahy považuji za problematické. Pokud už nějaké zásahy dělám, snažím se, aby byly co nejmenší jako například oříznutí, změna jasu nebo odstranění prachových skvrn. Rozhodně neprovádím změny, které by měnily význam fotografie nebo její emocionální vyznění.

Jaký je význam barvy v vašich fotografiích a jak ji využíváte k vyjádření nálady či emoce?

Nejsem zastáncem černobílé fotografie, kterou považuji za přežitek. Její opodstatnění mělo smysl v určité historické době, ale s pokrokem techniky je zbytečná. Fotografuji pouze barevně a můj přístup k barvám se odráží už v nastavení mého fotoaparátu, kde nepoužívám výchozí barevný profil “normal colors” ale profil “neutral colors”. Moje fotografie jsou tak méně saturované a získávám i větší expoziční rozsah pro lepší zvládání velkých světelných rozdílů. Barva je pro mě důležitým nositelem obsahu s vysokým emočním dopadem a ve svých fotografiích se bez ní nemohu obejít.

Jak vnímáte vztah mezi fotografickým uměním a komerční fotografií? Jaký je váš přístup k oběma těmto oblastem?

Komerční tvorbu a vlastní tvorbu považuji za dva odlišné světy. Vlastní tvorba by měla být oproštěná od všech klišé a podbízivých praktit. V ideálním případě by měl tvůrce uskutečnit svoje vlastní představy vycházející z jeho potřeb a to bez ohledu na nutnost finančního úspěchu nebo nějaké slávy. Naproti tomu komerční tvorba už ze své podstaty míří zcela a přímo na divákovy peníze. Komerční prostředí vytváří mezi fotografy konkurenci a nutnost budování vlastní značky a to je mi cizí.

Jaký význam má pro vás kompozice a jak s ní pracujete?

Pro mě je samotná kompozice specifickou formou sdělení. Používám jak skladebně sevřené kompozice tak i rozvolněné. Mám rád i kompozice, které působí ledabyle, protože v sobě mají lehkost a nenucenost. Kompozice je pro mě hra s možnostmi, při které vytvářím vlastní svět vztahů a významů.

Jak se snažíte odlišit svou práci od ostatních a vytvořit si vlastní unikátní styl?

Nesnažím se o vytvoření vlastního stylu, spíš dělám to, co je v souladu s mým vnitřním přesvědčením. Proto například používám mírně desaturovaném barvy a témata volím podle toho, jak jsou mi blízká a úplně přirozeně si tak vytvářím sbírku situací, které jsou pro mě zajímavé a přitažlivé.

Jaké jsou vaše oblíbené fotografické projekty a jakým způsobem jste se k nim dostal?

Na svým stránkách mám celkem dlouhý seznam vlastních projektů. Většinou vznikly jako interakce mezi mnou a prostředím, ve kterém se často pohybuji. Tomu odpovídají i série pojmenované jako Město, Auta, Značky, Okna nebo Staveniště. Když se mi dostal do ruky velký teleobjektiv, začal jsem hledat nové možnosti zobrazení. Tak vznikly například Pohledy a pomocí teleobjektivu a vad v okenním skle zase Autopie a Lidé kolem. Lidmi jsem se zaobíral i v sérii GDPR lidé, kde jsem řešil aktuální téma ochrany osobnostních práv.

Jaký máte vztah k tradičním konvenčním žánrům fotografie, jako jsou portréty a krajiny, a jak je přetavujete do svého stylu?

Můj vztah je veskrze pozitivní, protože tyto žánry jsou přirozenou součástí života. V sérii Selfie jsem se zaměřil na zachycení mého portrétu jako vrženého stínu v interakci s prostředím. Je to jakási hra s abstrakcí stínu a konkrétností daného místa. Sérii Krajiny jsem pojal v kontradikci k běžně zažitým krajinářským standardům, proto jsem fotografoval z ruky, dlouhými časy a v pohybu během jízdy vlakem, autem nebo autobusem a přitom jsem využíval nejrůznější odrazy, průhledy, skvrny a vady okenních skel. Navíc jsem musel fotografovat rychle a to byl přesně pravý opak typicky pomalého krajinářského fotografického přístupu.

Jaké jsou vaše oblíbené fotografické knihy, autoři či umělci, kteří vás inspirovali?

Mám nevelkou sbírku fotografických publikací. Není v ní žádný systém, kupuji jen ty knihy, které mě zajímá. Například knihy fotografií Miroslava Tichého, Jana Svobody nebo Ivo Přečka, ze zahraničních například kniha od Antoina D´Agata, sbírka amatérské fotografie Midcentury Memories od Anonymous Project nebo Magnum Contact Sheets od agentury Magnum Photos.

Jaké jsou vaše oblíbené cestovatelské destinace pro fotografování a proč?

Nemyslím si, že fotografování je primárně o cestování. Podle mě jde hlavně o určitou formu vnitřního naladění, o jakousi citlivost k okolí a pak už jedno, jestli jde člověk do práce nebo cestuje někam daleko. Z tohoto důvodu nemám žádné oblíbené cestovatelské destinace a kdekoliv jsem, většinou najdu něco k fotografování.

Jaký máte názor na to, jak fotografie mohou ovlivnit společenské problémy a jak se snažíte prostřednictvím své práce ovlivnit veřejné mínění?

Fotografie se dokáže vyjádřit k společenským problémům a přinést svůj specifický úhel pohledu, ale v současné době jsme zahlceni velkým množstvím fotografií a naše citlivost k tomuto druhu sdělení se snížila. Už jsme viděli příliš mnoho otřesných fotografií z válečných konfliktů, takže další nové už v nás tolik nerezonují. Postupně si také zvykáme na fotograficky dokonalé podvrhy vytvořené člověkem nebo neuronovými sítěmi. To všechno oslabuje vypovídací sílu fotografie. Mým primárním zájmem není ovlivňovat veřejné mínění, na druhé straně každá fotografie je sdělením o světě a může mít nějaký třeba i nezamýšlený vliv.

Jaký máte vztah k analogové fotografii a jak ji případně využíváte ve své práci?

Analogovu fotografii považuji za technický přežitek, protože digitální fotografie ji plně nahrazuje. Z mého pohledu není důvod se analogovou fotografií zabývat. Sám jsem zažil předdigitální éru a proto vím, že výhody digitální fotografie oproti analogové naprosto převažují a to ve všech ohledech. Návrat k analogové fotografii považuji jen za módní vlnu, která dřív nebo později opadne.

Jaký máte vztah k sociálním médiím a jak využíváte tuto platformu pro prezentaci své práce a interakci s publikem? 

Sociální sítě na jedné straně umožňují rychlou orientaci v konkrétní oblasti zájmu, navíc díky nim člověk nemusí neustále hledat, protože obsah k němu přichází sám, ale na druhé straně obsahují obrovské množství balastu, který je uživateli neustále podsouván. Já sleduji několik profilů na Instagramu a uveřejňuji zde jen fotografie z mobilu, ale ty nemají nic společného s mými oficiálními stránka.